HISTORIE

Různí vládci, kultury a civilizace psali historii crikvenického kraje. Každý segment tohoto bohatého hmotného i nehmotného dědictví zanechal malou stopu ve vývoji a pomohl k vytvoření dnešní nabídky. Viditelné stopy zůstaly zapsány v pozůstatcích osad, náhrobků a obranných valů, zbraní, šperků, stavební keramice a specifických amforách. Neviditelné jsou pak zvěčněny v barbarských kletbách, modlitbách pavlánů, smíchu a písních rybářů...
Historie Crikvenice, Dramalje, Jadranova a Selce je spojená s rozvojem sousedních středověkých měst Drivenik, Grižane, Bribir a Tribalj a plodného údolí Vinodol. Ve středověku bylo obvyklé, že každé z měst mělo svůj přístav, kolem kterého vznikaly rybářské osady. Tady se rodili vynikající rybáři a zedníci, kteří značně ovlivnili nejen život ve městech, ale i jejich vzhled.
Moře a příležitosti, které poskytuje, nasměrovaly crikvenickou riviéru druhým směrem. Směrem společenského blahobytu a rozvoje, které přinesl turistický ruch, jedno z nejdůležitějších hospodářských odvětví, které se v této oblasti začalo rozvíjet koncem 19. století.

CRIKVENICA

Pod ochranou Frankopanů

Crikveničané před osídlením dnešní Crikvenice žili ve vnitrozemí, jehož sídlem bylo místo Kotor na nedalekém kopci. Věnovali se zemědělství, chovu dobytka a rybářství a od domácích římských obyvatel převzali umění pěstování vinné révy.
Za zakladatele Crikvenice je považován kníže Nikola IV. Frankopan, který dal u tehdy zanedbaného kostelíku Nanebevzetí Blahoslavené Panny Marie vybudovat klášter a věnoval jej řádovým bratřím sv. Pavla Poustevníka (pavlánům) 14. srpna roku 1412. Darovací listina, kterou vydal v Modruši, je zároveň nejstarším písemným dokumentem, v němž je zmíněno jméno Crikvenica.
Početnější osidlování dnešní Crikvenice začalo v 17. století, a zvláště v roce 1776, kdy při požáru utrpěla škody větší část Kotoru, kromě jiného také farní kostel sv. Šimona, načež se sídlo farnosti přestěhovalo do Crikvenice. Kvůli nedostatku obdělávatelné země se Crikveničané stále více orientovali na moře a velmi rychle si získali pověst nejlepších rybářů severního Jadranu.
Koncem 19. století byla Crikvenica součástí Rakousko-Uherské monarchie a s výstavbou prvního mořského dřevěného koupaliště roku 1888 a hotelů "Therapia" (1895) a "Miramare" (1906) zde začíná intenzivní rozvoj turistického ruchu, v první řadě zdravotního.
S rozvojem parolodí a osobní námořní dopravy mezi Rijekou a Crikvenicí se Crikvenica stává dostupnější a tím také známější širšímu okruhu domácích i zahraničních turistů. Postupem času si vybudovala turistickou tradici, získala status jednoho z předních turistických míst na Jadranu a stala se oblíbeným letoviskem mnoha generací.

DRAMALJ

Sv. Jelena jako ochránkyně

Města se rozvíjela a rozrůstala kolem místního kostela, který byl centrem dění. Takovéto počátky zaznamenává také Dramalj, který se v 18. století nazýval Zagorje a s rozvojem a obnovováním místního kostela změnil jméno na Sv. Jelena, které si zachoval do konce II. světové války.
Kostel byl vybudován na místě staré kapličky, která byla barokizována a rozšířena v 18. století, kdy byl Dramalj lokálií farnosti Belgrad, a v roce 1796 pro něj známý rijecký umělec Giuseppe Capovilla vytvořil mramorový oltář. Farnost svaté Jeleny byla založena v roce 1809, přičemž Farní dům a kostel svaté Jeleny byly vybudovány po roce 1812. V 19. století byl zařízen interiér kostela, 1837 kazatelna a 1845 hlavní oltář.
Na počátku byl Dramalj rybářským přístavem s olivovníkovými háji, ale s výstavbou prvních ubytovacích objektů se orientoval na turistický ruch, a v průběhu času se stále zvyšoval počet hostů a návštěvníků.

JADRANOVO

Historie ve znamení rybářů

Historie Jadranova nebo Sv. Jakuba (jak jej kdysi nazývali) sahá až do staletí před Kristem, kdy byly nalezeny první stopy života v této oblasti. Ve středověku bylo Jadranovo pobřežním majetkem a přístavem kastelu obce Drivenik, jehož obyvatelé v pozdějších obdobích vybudovali četné domy kolem kostela sv. Jakuba, čímž rozšířili město. Jedna část obyvatel se věnovala zednictví, avšak většina svůj čas trávila na moři, kde rozhazovali rybářské sítě a lovili ryby, převážně tuňáky. Ještě dnes stojí tunera, která svědčí o těchto časech. Rybářství poznamenalo Jadranovo, o čemž nejvíce svědčí příběhy místních a malé muzeum rybářství „Kućica od ribari“. Rybářství, zednictví a turismus psaly historii a narýsovaly základy budoucnosti tohoto malého přímořského městečka.

SELCE

Všestranností k cíli

Osada na kopci sv. Jiří opásaná zděnými hradbami měla velký vliv na rozvoj dnešního Selce, neboť právě zde byly nalezeny první stopy lidského života v této oblasti. Nautické hodnoty přírodních přístavů, ale i krásy tohoto kraje si cenili i Římané. Nálezy amfor v zátoce Jasenova jižněji od Selce svědčí o tom, že zde byl antický přístav a existovala zde také větší osada neznámého jména.
V pozdějších staletích byly nalezeny mnohé důkazy o způsobu života obyvatel Selce. Byli to vnikající vinaři, rybáři a námořníci a také chovatelé dobytka. Ve 13. století se Selce jako součást starochorvatské obce Bribir dostalo do vlastnictví šlechtické rodiny Frankopanů, která významně ovlivnila rozvoj Selce jako města s významnou obchodní úlohou. Bylo zde dokonce několik plachetnic, kterými se přepravovalo víno, olej a další zboží.
Koncem 19. století se otevírá první veřejné koupaliště, načež byly upraveny první pokoje k pronájmu a pohostinské objekty. To byl začátek rozvoje cestovního ruchu, hlavního hospodářského odvětví v této oblasti.